Kdo za projektem stojí, proč právě tady a jak se financuje.
U projektů větrných elektráren je obvyklé zakládat pro každý projekt samostatnou firmu, která je jeho provozovatelem. Má vlastní financování, smlouvy s obcemi a vlastníky pozemků i připojení k rozvodné síti.
Obec tak jedná s partnerem, který je přímo závislý na dodržování uzavřených dohod. Tento transparentní model používají v celé Evropě soukromé i státní firmy.
Vaše lokalita spojuje několik výhod naráz. Především tu panují příznivé povětrnostní podmínky — dostatek větru po celý rok, což je klíčové pro stabilní a efektivní výrobu.
Druhým faktorem je dostatečný prostor, aby byla zachována bezpečná vzdálenost od obytné zástavby a provoz obyvatele nerušil. Lokalita je vybrána tak, aby nenarušila cenné přírodní prvky ani chráněná území a aby byla v souladu s územním plánem obce.
K tomu se přidávají širší přínosy: čistý obnovitelný zdroj bez emisí CO₂, nižší závislost na fosilních palivích a pro obec dlouhodobý zdroj příjmů.
Část peněz investujeme z vlastních zdrojů, část si půjčíme formou úvěru od banky. Poskytnutí úvěru má přísné podmínky — bance se musíme zavázat, že s majetkem bez jejího souhlasu nebudeme obchodovat, a každoročně jí dokládat detailní účetnictví.
V tuto chvíli neexistují státní dotace specificky na podporu větrných elektráren. Teoreticky lze využít Modernizační fond, ale v praxi je to málo pravděpodobné — české dotační výzvy v programu RES+ se dlouhodobě zaměřují téměř výhradně na fotovoltaiku.
Místo dotací funguje od roku 2022 aukční systém: investoři soutěží o cenu, za kterou jsou schopni projekt provozovat, do zákonného stropu 3,5 Kč/kWh. Podpora má formu oboustranného rozdílového kontraktu na 20 let — je-li tržní cena nižší než vysoutěžená, stát doplatí rozdíl; je-li vyšší, výrobce rozdíl vrací státu. V poslední aukci se ceny pohybovaly kolem 3,15–3,20 Kč/kWh.
Stát tedy nepřispívá ani korunou na výstavbu. Více v sekci Fakta a mýty.
Jak vysoké, jak daleko, jak hlučné — a co s nimi bude potom.
Plánované turbíny budou mít celkovou výšku 206 m — věž 125 metrů a lopatky dlouhé 81 metrů. Spodní úvrať rotoru se bude nacházet 44 metrů nad terénem. Tyto parametry odpovídají běžným moderním elektrárnám a umožňují efektivnější využití větrného potenciálu.
Nejbližší věž bude ve vzdálenosti 1 400 m od nejbližšího objektu k bydlení. Obvyklý standard se přitom pohybuje mezi 500 a 800 metry.
Moderní turbíny jsou konstruované tak, aby měly co nejnižší hlučnost. Hluk vzniká hlavně prouděním vzduchu kolem lopatek a díky řízení otáček i moderním materiálům se drží na velmi nízké úrovni. Hygienické limity jsou 50 dB ve dne a 40 dB v noci — to odpovídá zhruba tichému hovoru nebo šumění listí.
Při přípravě projektu se zpracovává hluková studie, která simuluje provoz ve vztahu k nejbližší obytné zástavbě. Využívají se přitom data konkrétního modelu turbíny, profil terénu i klimatické podmínky. Na jejím základě hygienické stanice rozhodují, zda projekt vůbec může pokračovat.
Po výstavbě probíhá ověřovací měření, které potvrdí, že reálný provoz odpovídá výpočtům. Pokud by se prokázalo překročení hodnot, musí provozovatel situaci řešit — například snížením výkonu v určitých časech.
Turbíny infrazvuk skutečně produkují — tedy zvuk s frekvencemi pod hranicí lidského slyšení (pod 20 Hz). Úrovně, které při provozu vznikají, jsou ale velmi nízké, hluboko pod prahy vnímání i pod úrovní, která by mohla mít zdravotní účinky.
Infrazvuk se běžně vyskytuje i v přírodě — při větru, bouřkách nebo vlnění moře — a to často v mnohem vyšších intenzitách. Přímo v domácnostech ho generují tepelná čerpadla, klimatizace, pračky nebo ledničky.
Podrobně se tématu věnujeme v sekci Fakta a mýty.
Pokud se elektrárna nachází mezi pozorovatelem a nízko stojícím sluncem, vnímá pozorovatel kmitání světla a stínu. Něco podobného lze zažít při jízdě autem v aleji stromů — větrné elektrárny se ale otáčejí mnohem pomaleji, takže vjem je méně intenzivní.
Program ovládání elektrárny umožňuje nastavení, při kterém se stroj po dobu několika minut denně, kdy vrhání stínů na domy hrozí, automaticky zastaví.
Když zahrneme skutečné meteorologické podmínky — svit slunce, oblačnost a měnící se směr větru — jde celkově zhruba o pět až šest hodin v součtu za celý rok.
Obava je pochopitelná, zejména v zimních měsících. Moderní turbíny jsou ale konstruované pro bezpečný provoz i v náročných klimatických podmínkách.
Většina současných zařízení má odmrazovací nebo protinámrazové systémy, které fungují podobně jako technologie u letadel — buď aktivně ohřívají povrch lopatek, nebo využívají speciální povrchové úpravy. Pokud přesto dochází k nepříznivým podmínkám, turbína automaticky sníží výkon nebo se zcela odstaví, dokud není provoz opět bezpečný.
Led z nehybné turbíny bezpečně odtaje a spadne přímo pod patu stožáru.
Zvířata žijící na zemi si na větrné elektrárny snadno zvyknou. Potvrzují to zkušenosti myslivců i zemědělců z míst, kde větrníky už stojí.
Situace s ptáky a netopýry je složitější a důkladně se posuzuje v procesu EIA. Díky moderním technologiím umíme lépe určit, kde stavět, aby parky nestály v trasách migračních tahů či nocovišť. Účinná jsou i další opatření — obarvení lopatek nebo radary, které rozeznají siluetu velkých dravých ptáků a elektrárnu vypnou.
Čísla v každém případě ukazují, že větrné elektrárny jsou pro ptáky mnohem méně nebezpečné než prosklené budovy, kočky či automobily.
Po ukončení provozu budou elektrárny i jejich základy odstraněny a území uvedeno do původního stavu. Tento závazek je součástí smluv s vlastníky pozemků, a to včetně pokut v případě jeho porušení.
Ve smlouvách o spolupráci s obcemi se provozovatel navíc zavazuje zřídit fond na likvidaci zařízení. Fond se plní od 10. roku provozu až do doby odstranění. Obec tedy nenese žádnou finanční ani právní odpovědnost.
Co je smluvně zajištěné, kdy peníze přijdou a co pro to musíte udělat.
Jsou smluvně stanovené mezi námi a obcí. Smlouva je závazná, a příspěvek obci je tedy právně vymahatelný.
Příspěvky poběží od kolaudace elektráren až do jejich odstranění. Kolaudační provoz (v legislativě označovaný jako zkušební provoz) u větrné elektrárny trvá obvykle několik měsíců až jeden rok. Přesnou délku vždy individuálně stanovuje stavební úřad.
Ve smlouvě je zahrnuta inflační doložka, která zaručí každoroční valorizaci finančních benefitů. Zasmluvněná částka bude valorizována podle průměrné roční míry inflace dle údajů Českého statistického úřadu, a to vždy jednou ročně — poprvé po uplynutí jednoho roku od kolaudace.
Ne, obec z těchto peněz daň neplatí. Definuje to zákon o daních z příjmů (č. 586/1992 Sb.), § 19b odst. 2 písm. b) bod 3 — bezúplatné příjmy územních samosprávných celků jsou od daně zcela osvobozeny.
Ano, dostanete. Smlouva je postavená tak, že obec dostává fixní roční příspěvek za každou instalovanou elektrárnu. Tato částka je pevně daná bez ohledu na to, kolik elektřiny se v daném roce vyrobí. Veškeré podnikatelské riziko bereme na sebe — pro obec jsou to garantované peníze.
Větrnost nestojí na odhadech, ale vypočítává se na základě profesionálního měření přímo v lokalitě.
Ne. Dodavatel energií může zůstat stejný.
Silová elektřina je samotná komodita — tedy vyrobená elektrická energie, kterou kupujete od svého dodavatele. S touto složkou se obchoduje na burze a její cenu si můžete vybrat nebo změnit u dodavatele. Tvoří zhruba polovinu celkového vyúčtování.
Cena elektřiny se skládá z neregulované (obchodní) složky, regulované složky stanovené Energetickým regulačním úřadem — distribuce, systémové služby, poplatek za rezervovaný příkon a další — a z daní.